Fotky mě provází odmala z obou stran fotoaparátu.. Ať už jako modelku na nočníku, tak i jako nadšenou fotografku ségry a kamarádek zahalených v pavím peří nebo našeho statečného psa v dědových bačkorách. (No, od té doby jsem jistě značně pokročila.) Fotit mě prostě baví a od nákupu první zrcadlovky mě baví čím dál víc. Začala jsem jako samouk na svých třech dětech a trénovala na rodině. A protože se to líbilo, tak jsem pokračovala na dětech a portrétech a svatbách kamarádek, a pak jejich kamarádek a kamarádkách kamarádek a nesmím zapomenout na kamarády a ... A takhle jsem se dopracovala až sem - fotím Vás a mám z toho opravdu radost. Moc mě těší, že si mě dál vybíráte, a hlavně, že se ke mě vracíte. A kdo mě ještě nezná, tak se budu těšit, že se třeba příště poznáme a užijeme si trochu srandy při mém dalším pokusu o umění. Ne, nebojte, už žádné peří, největší umění je pro mě vyfocený upřímný smích Vašich dětí nebo to lesklé oko tatínka, který zrovna vede dceru k oltáři. Fotka má být krásnou vzpomínkou a měla by v ní být emoce, kterou cítíte i třeba za deset let. Tak hlavně klid, fotogenický je každý. Uvidíte 😉